Běží, hřívá mu krásně vlaje,
jeho srst je bílá jako sníh.
A nechápe proč tak zle si s ním hraje
a drží laso v rukou svých.
Ten neznámí jezdec,
na hnědém koni stále běží vytrvalým cvalem za ním.
Teď tě prosím o pomoc moje zlatá Moni,
dej mi možnost uniknout rukám jejím.
Tak přidal ještě do kroku,
nyní se tryskem řítí k propasti.
A jezdec v plném amoku,
polevil ze své rychlosti.
To aby ani jeden nespadl dolů,
avšak nyní pln hrůzy sleduje,
jak bílý kůň dolů skáče.,
Nemohl přežít, jezdec lituje.
Padá, hříva mu krásně vlaje,
jeho srst je bílá jako sníh,
ale on se přesto raduje,
že unikl ze spárů jezdcových.
Padá, padá stále dolů do neznáma,
hluboká propast ho pohlcuje.
Užívá si letu a je šťasten s Váma,
jeho modlitba se totiž naplňuje.
Mezitím tam seshora
slyší zařehtání hnědého koně a lidský pláč.
Tohle je ta největší omluva,
jakou mu nabídl protihráč.
Ale příběh končí šťastně.
Koník dopadl na měkkou zelenou zem,
to víra ho držela věčně
a motlitba, kterou pronesl sem.
Modlil se totiž ke zlaté Moni,
ochránkyně všech kouzelných koní,
chrání je, aby je nedostali oni,
tvorové co si myslí, že ovládli Zemi.
