Horo má!

Ve snáři se stoupat na horu a zdolat její vrchol vykládá jako, že v životě zdoláme překážky bez obtíží a že se dostaví nenadálé štěstí a úspěch. No, už by bylo na čase.

Protože když si vzpomenu na několik nedávných situací, je mi do breku a nevím kudy kam. Zalezla bych nejraději do postele pod peřinu a už nikdy nevylezla, kdybych neměla oporu v člověku na světě nejdůležitějším, v člověku, kterého milujete a on Vás. A ten jediný mi na mém světě zůstal.

V životě se stává hodně smutných, ošklivých, nespravedlivých a radostných věcí. Já nemůžu o nespravedlnosti ani mluvit, protože tady je to asi 50 na 50. Ale nebudu to zbytečně prodlužovat a ani se nebudu zbytečně vypisovat. Jen se Vás zeptám, zda znáte ten pocit, kdy přijdete skoro o všechno?

Když to shrnu, tak já během pár měsíců stihla přijít 2x o mobil, o psa, o člověka na kterém mi velmi záleželo a o nejlepší kamarádku. A proč? Někdy stačí, když věci shrnete do pár vět, protože se necítíte na to, abyste to zatím někomu povídali, a když se pak sejdou dva nesprávní lidi, jako má kamarádka a můj bývalý přítel je z toho nemalé nadělení. Kamarádka si poslechla jen jeho příběh … a už byla pryč. Teď jsou z nich velcí kamarádi.

A co mi to dalo? Otužilo mi to přátelství s jednou známou a přineslo novou lásku a poučení. Takže Horo! Přijď už ke mně a neopouštěj mě, protože o další věci, které se v životě nedají uchopit, jako v tomto případě láska a přátelství už nikdy nechci přijít. A už nikdy nechci zažít to zoufalství, dohadování, lži, klamání. Ale především tu velkou bolest a ztrátu přátelství, o kterém jsem si myslela, že budě věčné. Kde se tenkrát stala chyba nevím, ale chyba není nikdy jen na jedné straně a ani já nebyla nevinná.